OBYČEJOVÉ mezinárodní humanitární právo

 

 

Úvodem

 

Mezinárodní právo je tvořeno jednak normami smluvními, jednak normami obyčejovými. Oba tyto základní prameny se mnohde prolínají a dochází rovněž k přelévání obsahu mezi nimi – smlouvy mnohdy jen kodifikují zásady platné v danou dobu již jako obyčej, na druhé straně se i obsah smluv (vázajících zpočátku třeba jen malý okruh států) následně často stává obyčejem.

Mezinárodní právo humanitární (MHP) patří k těm odvětvím mezinárodního práva veřejného, které je již z velké části kodifikováno – založeno na systému mnohostranných mezinárodních smluv, ale i v oblasti MHP si obyčejové normy  nadále uchovávají velký význam – představují totiž minimum závazné kdykoli a kdekoli pro každého člena mezinárodního společenství (a stejně tak vymahatelné). V tom lze spatřovat přednost obyčeje před smlouvou – vyplňuje totiž tak oblasti, kde smluvní úprava chybí nebo je nedostatečná[1] a nebo dané státy nejsou její smluvní stranou[2]. Předností smlouvy je přirozeně jasná a nesporná formulace a tím vyšší právní jistota zúčastněných stran. Jistým problémem při aplikaci obyčejových norem (na rozdíl od smluvních dokumentů) může být jejich hůře uchopitelný obsah. A proto je velmi významná aktivita Mezinárodního výboru Červeného kříže, jíž se ujal na základě rezoluce XXVI. Mezinárodní konference ČK&ČP (1995) a v duchu svého mandátu šiřitele a strážce MHP svěřeného mu mezinárodním společenstvím – totiž vypracování soupisu obyčejových norem MHP.

Autorský kolektiv téměř 160 předních odborníků ze 48 zemí všech kontinentů po desítiletí práce identifikoval 161 obyčejových norem MHP[3], které jsou předmětem studie Obyčejové mezinárodní humanitární právo o více než 5.000 stranách vydané MVČK r. 2005[4]. Jelikož mezinárodně právní obyčej je chápán jako ta obecná praxe států, která je uznaná za právo[5], bylo nutno podrobně u jednotlivých zásad zkoumat oficiální praxi států (a jejich orgánů), výroky a statuty mezinárodních soudů, popř. rezoluce mezinárodních organizací apod[6].

V následujícím textu přinášíme jednotlivé z oněch 161 obyčejových norem MHP. Tyto normy zahrnují i pravidla upravující dodržování MHP, odpovědnost a postih za porušení MHP.

U norem platných v mezinárodních konfliktech je připojena poznámka [M], u norem platných v konfliktech nemezinárodních pak [NM][7].

 

Marek Jukl


OBYČEJOVÉ Normy mezinárodního humanitárního práva

 

I. Princip rozlišování

II.Osoby a objekty zvláště chráněné

III.Způsoby a prostředky vedení boje (v užším slova smyslu)

IV. ZBRAně

V. ZACHÁZENÍ S CIVILNÍMI OSOBAMI A OSOBAMI VYŘAZENÝMI Z BOJE

VI. PROVÁDĚNÍ MHP

 

 

 

 

I. Princip rozlišování

 

Rozlišování mezi civilisty a kombatanty

1.      Strany konfliktu musí vždy rozlišovat mezi civilisty a kombatanty. Útoky jsou přípustné pouze proti kombatantům. Útoky nesmí být zaměřeny na civilisty. [M/NM][8]

2.      Násilné činy nebo hrozby  násilnými činy,  jejichž cílem je zastrašování civilního obyvatelstva, jsou zakázány. [M/NM]

3.      Všichni členové ozbrojených sil strany konfliktu s výjimkou zdravotnického a duchovního personálu jsou kombatanty. [M]

4.      Ozbrojené síly strany konfliktu se skládají ze všech organizovaných ozbrojených sil, skupin a jednotek, které jsou pod velením odpovědným této straně za chování podřízených. [M]

5.      Civilní osoby jsou osoby, které nejsou členy ozbrojených sil. Civilní obyvatelstvo zahrnuje všechny osoby, které jsou civilními osobami. [M/NM]

6.      Civilní osoby jsou chráněny před útokem s výjimkou doby, kdy se přímo účastní bojových akcí, a jen této doby. [M/NM]

 

Rozlišování mezi objekty civilními a vojenskými

7.      Strany konfliktu musí vždy rozlišovat mezi civilními a vojenskými objekty. Útoky jsou přípustné pouze proti objektům vojenským. Útoky nesmí být zaměřeny na objekty civilní. [M/NM]

8.      Pokud jde o objekty, omezují se vojenské pouze na takové objekty, které svou povahou, umístěním, účelem nebo použitím představují účinný příspěvek k vojenským akcím a jejichž částečná nebo úplná destrukce, obsazení nebo neutralizace, podle okolností, jež v danou chvíli převažují, poskytuje zjevnou vojenskou výhodu. [M/NM]

9.      Civilní objekty jsou všechny objekty, které nejsou objekty vojenskými. [M/NM]

10. Civilní objekty jsou chráněny před útokem s výjimkou doby, kdy představují objekt vojenský, a jen této doby. [M/NM]

 

Nerozlišující útok

11. Nerozlišující útoky jsou zakázány. [M/NM]

12. Nerozlišující útoky jsou:

a)     ty, jež nejsou zaměřeny na konkrétní vojenský objekt,

b)     ty, při nichž se používají takové způsoby a prostředky boje, jež nemohou být zaměřeny na konkrétní vojenský objekt, nebo

c)      ty, při nichž se užívají takové způsoby a prostředky boje, jejichž účinky nemohou být omezeny tak, jak požaduje mezinárodní humanitární právo, a tedy v každém takovém případě zasahují vojenské objekty a civilisty nebo civilní objekty bez rozdílu. [M/NM]

13. Je zakázán útok bombardováním používající takové způsoby a prostředky boje, při němž se považuje za jediný vojenský objekt řada oddělených a rozlišitelných vojenských objektů nacházejících se v městě, vesnici nebo jiné oblasti obsahující civilní osoby nebo civilní objekty. [M/NM]

 

Proporcionalita při útoku

14. Je zakázáno zahájit útok, u nějž lze očekávat, že  může způsobit  náhodné ztráty na životech  civilních  osob,  jejich  zranění,  poškození civilních objektů nebo  kombinaci těchto   případů,  které  by převyšovaly předpokládanou konkrétní a přímou vojenskou výhodu. [M/NM]

 

Preventivní opatření při útoku

15. Při vedení  vojenských operací musí  být věnována neustálá péče tomu, aby bylo šetřeno civilní obyvatelstvo, civilní osoby a objekty civilního rázu. Musí být učiněna všechna možná  preventivní  opatření s  cílem zabránit, a  v každém případě  maximálně  omezit   náhodné  ztráty  na  životech civilních  osob, zranění civilních osob a poškození civilních objektů. [M/NM]

16. Každá strana konfliktu musí učinit vše možné, aby si ověřila, že cílem jsou vojenské objekty. [M/NM]

17. Každá strana konfliktu musí učinit všechna možná  preventivní opatření při volbě způsobů a prostředků vedení boje s  cílem zabránit, a  v každém případě  maximálně  omezit   náhodné  ztráty  na  životech civilních  osob, zranění civilních osob a poškození civilních objektů. [M/NM]

18. Každá strana konfliktu musí všemožně ověřit, zda útok nemůže způsobit náhodné ztráty na civilních osobách, zranění civilních osob, poškození civilních objektů nebo  kombinaci těchto   případů,  které  by převyšovaly předpokládanou konkrétní a přímou vojenskou výhodu. [M/NM]

19. Každá strana konfliktu musí útok zrušit nebo odvolat, stane-li se zřejmým, že objekt není vojenským  objektem nebo že by  útok mohl  způsobit  náhodné  ztráty na  životech civilních osob, zranění civilních osob,  poškození objektů civilního rázu nebo   kombinaci   těchto   případů,   které   by   převyšovaly předpokládanou konkrétní a přímou vojenskou výhodu. [M/NM]

20. Každá strana konfliktu musí účinným způsobem vydat varování před útoky, které by mohly postihnout civilní obyvatelstvo, ledaže to okolnosti nedovolí. [M/NM]

21. Je-li  možnost volby mezi několika  vojenskými objekty  k dosažení podobné vojenské výhody, bude vybrán  ten objekt, u něhož se dá  očekávat, že útok  na něj způsobí nejmenší ohrožení životů civilních osob a objektů civilního rázu. [M/NM]

 

 

Preventivní opatření proti následkům útoků

22. Strany konfliktu musí učinit všechna možná preventivní opatření k ochraně civilního obyvatelstva a civilních objektů pod  jejich kontrolou před nebezpečím  vznikajícím následkem útoků. [M/NM]

23. Každá strana konfliktu se v možné míře vyvaruje umístění vojenských objektů do hustě osídlených oblastí nebo jejich blízkosti. [M/NM]

24. Každá strana konfliktu musí učinit možná opatření, aby byly z blízkosti vojenských objektů přemístěny jednotlivé civilní osoby, civilní obyvatelstvo a civilní objekty pod jejich kontrolou. [M/NM]

 

 

II. Osoby a objekty zvláště chráněné

 

Zdravotnický a duchovní personál a objekty

25. Zdravotnický personál výhradně určený ke zdravotnickým úkonům musí být za všech okolností respektován a chráněn. Právo na ochranu ztrácí jen tehdy, dopustí-li se mimo rámec své humanitární funkce činu poškozujícího protivníka. [M/NM]

26. Je zakázáno potrestat osobu za poskytnutí zdravotnických úkonů v souladu s lékařskou etikou komukoli nebo nutit osobu vykonávající zdravotnickou činnost k činům neslučitelným s lékařskou etikou. [M/NM]

27. Duchovní personál výhradně určený k duchovenským úkonům musí být za všech okolností respektován a chráněn. Právo na ochranu ztrácí jen tehdy, dopustí-li se mimo rámec své humanitární funkce činu poškozujícího protivníka. [M/NM]

28. Zdravotnické jednotky výhradně určené ke zdravotnickým účelům musí být za všech okolností respektovány a chráněny. Právo na ochranu ztrácí jen tehdy, dopustí-li se mimo rámec své humanitární funkce činu poškozujícího protivníka. [M/NM]

29. Zdravotnické transporty výhradně určené ke zdravotnické přepravě musí být za všech okolností respektovány a chráněny. Právo na ochranu ztrácí jen tehdy, dopustí-li se mimo rámec své humanitární funkce činu poškozujícího protivníka. [M/NM]

30. Je zakázán útok namířený proti zdravotnickému a duchovnímu personálu a objektům označeným v souladu s mezinárodním právem rozeznávacím znakem dle Ženevských úmluv. [M/NM]

 

Personál a objekty humanitární pomoci

31.  Personál účastnící se humanitární pomoci musí být respektován a chráněn. [M/NM]

32. Objekty používané k operacím humanitární pomoci musí být respektovány a chráněny. [M/NM]

 

Personál a objekty misí na udržení míru[9]

33. Je zakázán útok namířený proti personálu a objektům účastnících se misí na udržení míru v souladu s Chartou OSN, a to po dobu, po niž požívají ochrany určené civilním osobám a civilním objektům. [M/NM]

 

Novináři

34. Civilní novináři vykonávající profesionální úkoly v oblastech ozbrojeného konfliktu musí být respektováni a chráněni, pokud se přímo nezúčastní bojové činnosti. [M/NM]

 

Chráněné zóny

35. Je zakázán útok namířený proti zóně zřízené k ochraně raněných, nemocných a civilních osob před účinky bojů. [M/NM]

36. Je zakázán útok namířený proti demilitarizované zóně dohodnuté stranami konfliktu. [M/NM]

37. Je zakázán útok proti nehájeným místům. [M/NM]

 

Kulturní statky

38. Každá strana konfliktu musí respektovat kulturní statky:

a)     Zvláštní péče musí být při vojenských operacích věnována tomu, aby bylo zabráněno škodám na budovách určených k bohoslužbám, umění, vědě, vzdělávacím nebo charitativním účelům jakož i na historických památnících, nejde-li o vojenské objekty.

b)     Statky velkého významu pro kulturní dědictví lidstva nemohou být předmětem útoku s výjimkou důvodu nezbytné vojenské nutnosti.

[M/NM]

39. Užití statků velkého významu pro kulturní dědictví lidstva k účelům, které by je mohly vystavit zničení nebo poškození je zakázáno s  výjimkou důvodu nezbytné vojenské nutnosti. [M/NM]

40. Každá strana konfliktu musí chránit kulturní statky:

a)     Každé zabavení, zničení nebo úmyslné poškození ústavů určených k bohoslužbám, umění, vědě, vzdělávání, historických památníků a vědeckých či uměleckých děl je zakázáno.

b)     Jakákoli forma rozkrádání, loupení nebo zpronevěřování statků velkého významu pro kulturní dědictví lidstva, jakož i každý akt vandalismu proti nim namířený, jsou zakázány.

[M/NM]

41. Okupační mocnost musí předcházet nezákonnému vývozu kulturních statků z okupovaného území a musí kompetentním úřadům okupovaného území navrátit nezákonně vyvezené statky. [M]

 

Stavby a zařízení obsahující nebezpečné síly

42. Zvláštní péče musí být věnována tomu, aby při útoku na stavby a zařízení obsahující nebezpečné síly[10], zejména přehrady, hráze a atomové elektrárny a na jiná zařízení u těchto staveb či v jejich blízkosti nedošlo k uvolnění nebezpečných sil a následným vážným ztrátám na civilním obyvatelstvu. [M/NM]

 

Přírodní prostředí

43. Obecné principy vedení boje se aplikují na životní prostředí:

a)     Žádná část životního prostředí nesmí být předmětem útoku, ledaže je vojenským objektem.

b)     Je zakázáno zničení jakékoli části životního prostředí s výjimkou důvodu nezbytné vojenské nutnosti.

c)      Je zakázáno zahájit útok, u nějž lze očekávat, že  může způsobit  náhodné škody na životním prostředí,  které  by převyšovaly předpokládanou konkrétní a přímou vojenskou výhodu. [M/NM]

44. Způsoby a prostředky vedení boje musí být vybírány s ohledem na ochranu a zachování životního prostředí. Při vedení  vojenských operací musí  být věnována neustálá péče tomu, aby bylo šetřeno civilní obyvatelstvo, civilní osoby a objekty civilního rázu. Musí být učiněna všechna možná  preventivní  opatření s  cílem zabránit, a  v každém případě  maximálně  omezit   náhodné  škody na životním prostředí. Nedostatek vědecké jistoty pokud jde o vliv daných vojenských operací na životní prostředí nezbavuje stranu konfliktu povinnosti učinit taková preventivní opatření. [M/NM]

45. Je zakázáno užít způsoby nebo prostředky vedení boje, jež jsou určeny k tomu, aby způsobily rozsáhlé, dlouhodobé a vážné škody na životním prostředí, jakož i ty, u nichž lze takové škody předpokládat. Ničení životního prostředí nesmí být užito jako zbraně. [M/NM]

 

 

III. Způsoby a prostředky vedení boje (v užším slova smyslu)

 

Odepření milosti

46. Je zakázáno vydat rozkaz, že nebude nikdo ušetřen, hrozit tímto nepříteli nebo vést bojové akce na tomto základě. [M/NM]

47. Útok na osobu uznanou za vyřazenou z boje (hors de combat) je zakázán.

Osobou vyřazenou z boje je každý, kdo:

a)     je v moci nepřátelské strany,

b)     není schopen se bránit v důsledku ztráty vědomí, ztroskotání, nemoci či zranění, nebo

c)      jasně projevil úmysl vzdát se,

a v každém z těchto případů se zdržuje každého aktu násilí či pokusu o útěk. [M/NM]

48. Osoba zachraňující se v nouzi seskokem z letadla nesmí být po dobu seskoku cílem útoku. [M/NM]

 

Zničení a zabavení majetku

49. Strany konfliktu mohou zabavit vojenskou výzbroj náležící nepřátelské straně jako válečnou kořist. [M]

50. Zničení nebo zabrání nepřátelského majetku je zakázáno s výjimkou požadavku nezbytné vojenské nutnosti.

51. Na okupovaném území:

a)     movitý veřejný majetek, kterého může být použito k vojenským operacím, může být konfiskován,

b)     nemovitý veřejný majetek musí být spravován podle pravidel práva užívacího a

c)      soukromý majetek musí být respektován a nesmí být konfiskován, s výjimkou případu, kdy jeho zničení nebo konfiskace je nezbytnou vojenskou nutností.

[M]

52. Plenění je zakázáno. [M/NM]

 

Vyhladovění a akce humanitární pomoci

53. Užití vyhladovění jako způsobu vedení boje je zakázáno. [M/NM]

54. Je zakázáno útočit na objekty a ničit, přemísťovat nebo znehodnocovat objekty nezbytné k přežití civilního obyvatelstva. [M/NM]

55. Strany konfliktu dovolí a usnadní rychlou a hladkou přepravu humanitární pomoci nestranného charakteru, poskytované bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování, určené civilnímu obyvatelstvu v nouzi, přičemž mají právo kontrolních opatření. [M/NM]

56. Strany konfliktu musí zajistit volný pohyb zmocněného humanitárního personálu v rozsahu nezbytném k výkonu jejich poslání. Pouze případ nezbytné vojenské nutnosti může být důvodem pro dočasné omezení jejich pohybu. [M/NM]

 

Klamání

57. Válečné lsti nejsou zakázány, pokud neporuší pravidlo mezinárodního humanitárního práva. [M/NM]

58. Zneužití bílé vlajky parlamentářů je zakázáno. [M/NM]

59. Zneužití rozlišovacích znaků stanovených Ženevskými úmluvami je zakázáno. [M/NM]

60. Užití znaků a uniforem OSN bez povolení této organizace je zakázáno. [M/NM]

61. Zneužití jiných mezinárodně uznaných znaků je zakázáno. [M/NM]

62. Zneužití vlajek, vojenských znaků, insignií nebo uniforem druhé strany je zakázáno. [M/NM]

63. Užití vlajek, vojenských znaků, insignií nebo uniforem neutrálních států, nebo států jež nejsou stranami konfliktu, je zakázáno. [M/NM]

64. Je zakázáno uzavřít dohodu o přerušení boje s úmyslem překvapit útokem protivníka spoléhajícího se na tuto dohodu. [M/NM]

65. Je zakázáno zabít, zranit nebo zajmout protivníka použitím proradnosti. [M/NM]

 

Komunikace s nepřítelem

66. Velitelé mohou vstoupit do jiného než nepřátelského kontaktu prostřednictvím jakéhokoli komunikačního prostředku. Tento kontakt musí být činěn v dobré víře. [M/NM]

67. Parlamentář je nedotknutelný. [M/NM]

68. Velitel může učinit všechna nezbytná opatření, aby zabránil parlamentáři v činnosti, která by mohla být škodlivá. [M/NM]

69. Parlamentář ztrácí svou nedotknutelnost, zneužije-li svého výsadního postavení ke spáchání činu odporujícímu mezinárodnímu právu a poškozujícímu druhou stranu. [M/NM]

 

 

IV. Zbraně

 

Obecné principy pro užívání zbraní

70. Užití způsobů a prostředků vedení boje, které by svou povahou způsobovaly nadměrná zranění nebo zbytečné útrapy, je zakázáno. [M/NM]

71. Užití zbraní, které jsou svou povahou nerozlišující, je zakázáno[11]. [M/NM]

 

Jedy

72. Užití jedů nebo otrávených zbraní je zakázáno. [M/NM]

 

Biologické zbraně

73. Užití biologických zbraní je zakázáno. [M/NM]

 

Chemické zbraně

74. Užití chemických zbraní je zakázáno. [M/NM]

75. Užití dráždivých látek[12] je zakázáno. [M/NM]

76. Užití herbicidů je zakázáno, jestliže:

a)     jsou svou povahou zakázanými chemickými zbraněmi,

b)     jsou svou povahou zakázanými biologickými zbraněmi,

c)      jsou-li zaměřeny na vegetaci, jež není vojenským objektem,

d)     by mohly způsobit náhodné ztráty na civilních osobách, zranění civilních osob, poškození civilních objektů nebo  kombinaci těchto   případů,  které  by převyšovaly předpokládanou konkrétní a přímou vojenskou výhodu, nebo

e)     by mohly způsobit rozsáhlé, dlouhodobé a vážné škody na životním prostředí.

[M/NM]

 

Rozšiřující se střely

77. Užití střel, které se snadno rozšiřují nebo zplošťují v lidském těle, je zakázáno. [M/NM]

 

Výbušné střely

78. Je zakázáno užít proti živé síle střel vybuchujících uvnitř lidského těla. [M/NM]

 

Zbraně produkující střepiny nezjistitelné rentgenovým zářením

79. Je zakázáno užít zbraně, jejichž primárním účinkem je způsobit poranění střepinami, které nelze v lidském těle zjistit rentgenovým zářením. [M/NM]

 

Nástrahy

80. Je zakázáno užít nástražných systémů, které jsou jakýmkoli způsobem spojeny nebo uvedeny do souvislosti s objekty nebo osobami požívajících zvláštní ochrany podle mezinárodního humanitárního práva nebo objekty, které by mohly přitahovat civilní obyvatelstvo. [M/NM]

 

Pozemní miny

81. Při použití pozemních min musí být zvláštní péče věnována tomu, aby byl minimalizován jejich nerozlišující účinek. [M/NM]

82. Strana konfliktu užívající pozemní miny musí zaznamenávat jejich umístění, je-li to možné. [M/NM]

83. Po skončení aktivního nepřátelství musí strana konfliktu, která užila pozemní miny, tyto miny odstranit či jinak zneškodnit nebo usnadnit jejich odstranění. [M/NM]

 

Zápalné zbraně

84.  Při použití zápalných zbraní musí být zvláštní péče věnována zabránění, a  v každém případě  maximálnímu  omezení   náhodných  ztrát  na  životech civilních  osob, zranění civilních osob a poškození civilních objektů. [M/NM]

85. Je zakázáno užití zápalných zbraní proti živé síle s výjimkou nemožnosti dosáhnout vyřazení z boje použitím méně škodlivé zbraně[13]. [M/NM]

 

Oslepující laserové zbraně

86. Je zakázáno užít laserové zbraně specificky sestrojené tak, aby jejich výlučným bojovým účinkem nebo jedním z bojových účinků bylo způsobení trvalého oslepnutí nechráněných očí. [M/NM]

 

 

V. ZACHÁZENÍ S CIVILNÍMI OSOBAMI A OSOBAMI VYŘAZENÝMI Z BOJE

 

Základní záruky

87. S civilisty a osobami vyřazenými z boje se musí zacházet lidsky. [M/NM]

88. Při aplikaci mezinárodního humanitárního práva je zakázáno jakékoli nepříznivé rozlišování založené na rase, barvě pleti, pohlaví, jazyku, náboženském vyznání, politickém či jiném přesvědčení, národnosti, státní příslušnosti, sociálním původu, majetku, rodu či jiném obdobném znaku. [M/NM]

89. Vražda je zakázána. [M/NM]

90. Je zakázáno mučení, kruté či nelidské zacházení a urážky lidské důstojnosti, především ponižující a urážející zacházení. [M/NM]

91. Tělesné tresty jsou zakázány. [M/NM]

92. Mrzačení, lékařské či vědecké pokusy, jakož i jiné zdravotnické zákroky, které neodpovídají zdravotnímu stavu osoby a které jsou v rozporu s všeobecně přijatými medicinskými normami, jsou zakázány. [M/NM]

93. Je zakázáno znásilnění a jiné formy sexuálního násilí. [M/NM]

94. Je zakázáno otroctví a všechny formy obchodu s otroky [M/NM].

95. Neplacená nebo nezákonná nucená práce je zakázána. [M/NM]

96. Je zakázáno bráti rukojmí. [M/NM]

97. Je zakázáno užití lidských štítů. [M/NM]

98. Nedobrovolné zmizení je zakázáno. [M/NM]

99. Svévolné zbavení svobody je zakázáno. [M/NM]

100.        Nikdo nesmí být uznán vinným nebo odsouzen jinak než na základě rozsudku spravedlivého soudu skýtajícího nezbytné právní záruky. [M/NM]

101.        Nikdo nesmí být obviněn nebo odsouzen za trestný čin v důsledku jakéhokoli činu či opomenutí, které nepředstavovaly trestný čin podle národního nebo mezinárodního práva v době kdy byly spáchány; rovněž nebude stanoven těžší trest než trest, který by byl vynesen v době, kdy byl trestný čin spáchán. [M/NM]

102.        Nikdo nesmí být souzen za trestný čin jinak, než na základě osobní trestní odpovědnosti. [M/NM]

103.        Kolektivní tresty jsou zakázány. [M/NM]

104.        Přesvědčení a náboženské úkony civilistů a osob vyřazených z boje musí být respektovány. [M/NM]

105.        Rodinný život musí být respektován, je-li to možné. [M/NM]

 

Status kombatanta a válečného zajatce

106.        Kombatant se musí odlišovat od civilního obyvatelstva , když se účastní útoku nebo vojenské operace na přípravu útoku. Jestliže tak neučiní, ztrácí právo na status válečného zajatce. [M]

107.        Kombatant, který je zadržen v době, kdy se zabýval špionáží, nemá právo na status válečného zajatce. Nesmí být uznán vinným nebo odsouzen bez předchozího soudního řízení. [M]

108.        Žoldnéři, jak jsou definováni I. Dodatkovým protokolem[14], nemají právo na status kombatanta nebo válečného zajatce. Nesmí být uznáni vinnými nebo odsouzeni bez předchozího soudního řízení. [M]

 

Nemocní, zranění a trosečníci

109.        Kdykoli to okolnosti dovolí a zejména po boji musí každá strana konfliktu bez prodlení učinit všechna možná opatření, aby bez nepříznivého rozlišování byli vyhledáni, shromážděni a odsunuti ranění, nemocní a trosečníci. [M/NM]

110.        Raněným, nemocným a trosečníkům se musí dostat co možná nejúplnější a co možná nejrychlejší zdravotní péče a pozornosti vyžadované jejich stavem. Nesmí být mezi nimi činěno žádných rozdílů z jiných než lékařských důvodů. [M/NM]

111.        Každá strana konfliktu musí učinit všechna možná opatření, aby ochránila zraněné, nemocné a trosečníky před špatným zacházením a oloupením. [M/NM]

 

Mrtví

112.        Kdykoli to okolnosti dovolí a zejména po boji musí každá strana konfliktu bez prodlení učinit všechna možná opatření, aby bez nepříznivého rozlišování byli vyhledáni, shromážděni a odsunuti mrtví. [M/NM]

113.        Každá strana konfliktu musí učinit všechna možná opatření, aby ochránila mrtvé před oloupením. Mrzačení těl mrtvých je zakázáno. [M/NM]

114.        Strany konfliktu jsou povinny na základě žádosti příslušné strany nebo nejbližších příbuzných usnadnit vrácení tělesných ostatků zemřelých. [M]

115.        Mrtví musí být pohřbeni v souladu s jejich obyčeji a jejich hroby musí být respektovány a řádně udržovány. [M/NM]

116.        S ohledem na identifikaci zemřelých musí každá strana konfliktu zaznamenat všechny dostupné informace o pohřbech a označit hroby. [M/NM]

 

Nezvěstní

117.        Každá strana konfliktu je povinna učinit všechna možná opatření ke zjištění počtu osob nezvěstných v důsledku ozbrojeného konfliktu, jakož i poskytnout jejich rodinám všechny informace o jejich osudu. [M/NM]

 

Osoby zbavené svobody

118.        Osobám zbaveným svobody musí být poskytnuta v odpovídající míře strava, voda, ošacení, přístřeší a zdravotní péče. [M/NM]

119.        Ženy zbavené svobody musí být drženy odděleně od mužů s výjimkou, kdy jsou rodiny ubytovány jako celky, a musí být pod bezprostředním dozorem žen. [M/NM]

120.        Děti[15] zbavené svobody musí být drženy odděleně od dospělých s výjimkou, kdy jsou rodiny ubytovány jako celky. [M/NM]

121.        Osoby zbavené svobody musí být drženy v oblasti vzdálené bojů a v podmínkách vyhovujících požadavkům zdravotním a hygienickým. [M/NM]

122.        Plenění majetku osob zbavených svobody je zakázáno. [M/NM]

123.        Osobní údaje osob zbavených svobody musí být zaznamenány. [M/NM]

124.         

a)     v mezinárodních ozbrojených konfliktech musí být Mezinárodnímu výboru Červeného kříže umožněn pravidelný kontakt se všemi osobami zbavenými svobody za účelem zjištění podmínek, v nichž jsou drženy, a k obnovení a udržení kontaktů mezi nimi a jejich rodinami.  [M]

b)     v nemezinárodních konfliktech je Mezinárodní výbor Červeného kříže oprávněn nabídnout své služby k návštěvám všech osob zbavených svobody za účelem zjištění podmínek, v nichž jsou drženy, a k obnovení a udržení kontaktů mezi nimi a jejich rodinami.  [NM]

125.        Osobám zbaveným svobody musí být umožněna korespondence s jejich rodinami přiměřenou frekvencí a s ohledem na spravedlivé požadavky censury. [M/NM]

126.        Osobám zbaveným svobody v souvislosti s nemezinárodními konflikty musí být umožněno přijímat návštěvy, zejména blízkých příbuzných, v maximální proveditelné míře. [NM]

127.        Osobní zvyky a náboženské úkony osob zbavených svobody musí být respektovány. [M/NM]

128.         

a)     Váleční zajatci musí být propuštěni a repatriováni bez prodlení po skončení aktivního nepřátelství. [M]

b)     Internovaní civilisté musí být propuštěni ihned, pominou-li nezbytné důvody internace, nejpozději však po skončení aktivního nepřátelství. [M]

c)      Osoby zbavené svobody v souvislosti s nemezinárodním ozbrojeným konfliktem musí být propuštěny ihned, pominou-li důvody jejich zadržení. [NM]

Zmíněné osoby mohou být nadále zbaveny svobody jsou-li v trestním vyšetřování nebo vykonávají-li trest uložený v souladu s právem.

 

Přemístěné osoby

129.         

a)     Strany mezinárodního ozbrojeného konfliktu nesmí deportovat nebo nuceně přemísťovat jednotlivé civilní osoby nebo civilní obyvatelstvo jako celek na okupovaných územích s výjimkou zájmu bezpečnosti těchto osob nebo požadavku nutné vojenské nezbytnosti. [M]

b)     Strany nemezinárodního ozbrojeného konfliktu nesmí nuceně přemísťovat jednotlivé civilní osoby nebo civilní obyvatelstvo jako celek z důvodů vztahujících se k ozbrojenému konfliktu s výjimkou zájmu bezpečnosti těchto osob nebo požadavku nutné vojenské nezbytnosti. [NM]

130.        Státy nesmí deportovat nebo přemísťovat své jednotlivé civilní osoby nebo své civilní obyvatelstvo jako celek na okupovaná území. [M]

131.        V případě přemístění musí být učiněna všechna možná opatření v zájmu zajištění přístřeší, hygieny, zdraví, bezpečnosti a výživy, jakož i zachování celistvosti rodin dotčených civilních osob. [M/NM]

132.        Přemístěné osoby mají právo na dobrovolný bezpečný návrat do svých domovů nebo míst obvyklého pobytu ihned, pominou-li důvody jejich přemístění. [M/NM]

133.        Vlastnická práva přemístěných osob musí být respektována. [M/NM]

 

Další osoby požívající zvláštní ochrany

134.        Musí být respektovány zvláštní ohledy na ženy postižené ozbrojeným konfliktem, jejich zdraví a potřeby pomoci. [M/NM]

135.        Děti postižené ozbrojeným konfliktem požívají zvláštního respektu a ochrany. [M/NM]

136.        Děti nesmí být povolávány do ozbrojených sil či skupin. [M/NM]

137.        Dětem nesmí být umožněna přímá účast v bojových akcích. [M/NM]

138.        Osoby staré, neduživé a oslabené, jsou-li postižené ozbrojeným konfliktem, požívají zvláštního respektu a ochrany. [M/NM]

 

 

VI. PROVÁDĚNÍ MHP

 

Dodržování mezinárodního humanitárního práva

139.        Každá strana konfliktu je povinna zachovávat a zajistit zachovávání mezinárodního humanitárního práva ze strany svých ozbrojených sil jakož i jiných osob a skupin konajících na základě jejích pokynů nebo pod jejím řízením či kontrolou. [M/NM]

140.        Povinnost zachovávat a zajistit zachovávání mezinárodního humanitárního práva není předmětem reciprocity[16]. [M/NM]

141.        Každá smluvní strana zajistí, aby byli k dispozici právní poradci schopní poskytovat vojenským velitelům na příslušné úrovni v případě potřeby pomoc ve věci aplikace mezinárodního humanitárního práva. [M/NM]

142.        Státy a strany konfliktu jsou povinny poskytnout svým ozbrojeným silám pokyny k aplikaci mezinárodního humanitárního práva. [M/NM]

143.        Státy jsou povinny podporovat šíření mezinárodního humanitárního práva mezi civilním obyvatelstvem. [M/NM]

 

Vynucení mezinárodního humanitárního práva

144.        Státy nesmí podporovat porušování mezinárodního humanitárního práva stranami ozbrojeného konfliktu. Státy jsou povinny použít v potřebné míře svůj vliv k zastavení porušování mezinárodního humanitárního práva. [M/NM]

145.        Represálie mohou být užity jen v případě, kdy nejsou zakázány mezinárodním právem[17] a jen v souladu s přísnými podmínkami[18]. [M]

146.        Jsou zakázány represálie proti osobám chráněným Ženevskými úmluvami. [M]

147.        Jsou zakázány represálie proti objektům chráněným Ženevskými úmluvami a Haagskou úmluvou na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu. [M]

148.        Strany nemezinárodního konfliktu nemají právo užít represálií. Protiopatření proti osobám, které se přímo neúčastní nebo se přestaly účastnit bojových akcí, jsou zakázány. [NM]

 

Odpovědnost a náhrady

149.        Stát je zodpovědný za porušení mezinárodního humanitárního práva, která mu mohou být přičtena, zahrnující:

a)     porušení spáchaná jeho orgány včetně ozbrojených sil,

b)     porušení spáchaná osobami nebo entitami zmocněnými k výkonu části státní moci,

c)      porušení spáchaná osobami nebo skupinami konajícími na základě jeho pokynů nebo pod jeho řízením či kontrolou, jakož i

d)     porušení spáchaná soukromými osobami nebo skupinami uznanými a přijatými za jednající v zájmu státu.

[M/NM]

150.        Stát odpovědný za porušení mezinárodního humanitárního práva je povinen plně nahradit způsobené ztráty nebo zranění. [M/NM]

 

Odpovědnost fyzických osob

151.        Fyzická osoba je trestně odpovědná za všechny válečné zločiny, které spáchala. [M/NM]

152.        Velitelé a jiní nadřízení[19] jsou odpovědni za válečné zločiny spáchané na jejich příkaz. [M/NM]

153.        Velitelé a jiní nadřízení jsou odpovědni za válečné zločiny spáchané jejich podřízenými, jestliže věděli nebo vědět mohli, že jejich podřízení páchají nebo se chystají spáchat takový zločin a nepřijali v rámci svých možností všechna nezbytná a dostatečná opatření k tomu, aby spáchání předešli, nebo je potrestali, pokud k němu již došlo. [M/NM]

154.        Každý kombatant je povinen odmítnout zjevně protiprávní rozkaz. [M/NM]

155.        Splnění příkazu velitele nebo jiného nadřízeného nezprošťuje podřízeného trestní odpovědnosti, jestliže podřízený věděl o protiprávnosti příkazu nebo o protiprávnosti příkazu vědět měl vzhledem k jeho zjevně protiprávní povaze.  [M/NM]

 

Válečné zločiny

156.        Vážná porušení mezinárodního humanitárního práva představují válečné zločiny. [M/NM]

157.        Státy mají právo univerzální jurisdikci nad válečnými zločiny svěřit svým národním soudům. [M/NM]

158.        Státy jsou povinny vyšetřit válečné zločiny údajně spáchané jejich státními příslušníky nebo ozbrojenými silami, nebo k nimž na jejich území údajně došlo, a důvodně podezřelé osoby trestně stíhat. Musí rovněž vyšetřit ostatní válečné zločiny nad nimiž mají jurisdikci a důvodně podezřelé osoby trestně stíhat. [M/NM]

159.        Po skončení nepřátelství se státní orgány vynasnaží poskytnout co nejširší amnestii osobám, které se účastnily nemezinárodního ozbrojeného konfliktu, nebo osobám zbaveným svobody v souvislosti s tímto konfliktem, avšak s výjimkou osob podezřelých, obviněných nebo odsouzených za válečné zločiny. [NM]

160.        Válečné zločiny jsou nepromlčitelné. [M/NM]

161.        Státy musí navzájem v co nejširší míře spolupracovat k usnadnění vyšetřování válečných zločinů a trestního stíhání podezřelých osob. [M/NM]

 

 

 

 

 

© Marek Jukl - ČČK, 2005, s využitím materiálů MVČK


Separát z International Review of the Red Cross - Obyčejové právo obsahující výše uvedený soupis obyčejových norem vydaný ICRC v českém jazyce najdete zde.

 

 

 

 

 

 

 



[1] významným příkladem je oblast vnitrostátních konfliktů – v oblasti smluvního práva ji upravuje jen jediný společný článek č.3 čtyř Ženevských úmluv a 28 článků II. Dodatkového protokolu oproti cca 600 článkům čtyř Ženevských úmluv a I. Dodatkového protokolu upravujících mezinárodní konflikty (byť kvantitativní hledisko není rozhodující, je jistě ilustrativní) – jak však čtenář uvidí, týká se z dále uvedených norem obyčejového práva drtivá většina (plných devět desetin)  obou typů konfliktů, takže význam rozdílu mezi nimi je značně setřen (včetně odpovědnosti za porušení norem MHP).

[2] ne všechny smlouvy z oblasti MHP jsou totiž počtem svých smluvních stran natolik univerzální jako Ženevské úmluvy (1949), jejichž smluvními stranami je 192 států (de facto všechny státy světa) – např. Úmluva o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní  (1980) má 98 smluvních stran.

Dále je třeba zdůraznit i to, že vypoví-li stát mezinárodní smlouvu, není jí vázán. Závazku z existující normy obyčejové povahy se však zprostit nelze.

[3] aniž by si činil nárok na úplnost výčtu

[4] Henckaerts J-M., Doswald-Bech, L.: Customary International Humanitarian Law, 1. vyd. Cambridge: Mezinárodní výbor Červeného kříže in Cambridge University Press, 2005 ISBN 0 521 53925 0.

[5] na rozdíl od zvyku, kde právní závaznost chybí (mezinárodní zdvořilost)

[6] připomeňme, že již Norimberský vojenský tribunál nalezl ve svém rozsudku, že normy válečného (humanitárního) práva vyplývají krom smluv ze zvyklostí a obyčejů postupně a všeobecně uznávaných, z učení právníků a judikatury vojenských soudů.

[7] zdůrazněme, že mezinárodním humanitárním právem je vázán nejen stát (vládní strana), ale i mimovládní entity (povstalci, strany v občanské válce apod.)

[8] Pojem „kombatant“ je zde i v normě č. 154 použit i v případě nemezinárodních ozbrojených konfliktů, avšak jen jako označení určité skupiny osob (příslušníků ozbrojených sil s výjimkou zdravotnického a duchovního personálu); na rozdíl od mezinárodního ozbrojeného konfliktu těmto osobám ale není v případě nemezinárodního ozbrojeného konfliktu dáno mezinárodním právem právo přímé účasti v nepřátelství

[9]Mise na udržení míru (kapitola VI Charty OSN) – probíhají se souhlasem stran konfliktu – jde o zajištění dodržování příměří, respektování demarkačních linií, dohled při volbách, zajištění dodávek humanitární pomoci apod. Použití síly je při nich možné jen v rámci sebeobrany. Jakmile dojde ke střetu, hledí se již na personál/objekty jako na vojenské. Zcela odlišný status mají operace na vynucení míru (kapitola VII Charty OSN) – jsou určeny k bojové činnosti a vojenský personál tudíž nepožívá chráněného statusu.

[10] Útok je přirozeně přípustný jen tehdy, jsou-li tyto objekty objekty vojenskými.

[11] Mezinárodní soudní dvůr ve svém stanovisku z 8.7.1996 došel k závěru, že užití jaderných zbraní je obecně v rozporu s pravidly MHP

[12] Např. užívaných při demonstracích ap.

[13] tato norma je jedním z příkladů, kdy obyčejové právo jde nad rámec práva smluvního (Protokol III Úmluvy o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní (1980) toto ustanovení nezná)

[14] čl. 47 I. Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám

[15] z hlediska obyčejového práva není jednota vymezení pojmu „dítě“. Jistě se jím rozumí osoby mladší 15 let. Nicméně i osoby mezi 15-18 rokem zasluhují zvláštních ohledů.

[16] tj. nezávisí nikterak na (ne)dodržování MHP druhou stranou

[17] viz např. č. 146, 147

[18] represálie představují specifický prostředek donucení v mezinárodním právu (protiopatření). Jde o akt, kdy stát dotčený porušením mezinárodního práva se snaží porušitele donutit k zastavení protiprávního jednání  tím, že sám vůči němu pozastaví respektování některé mezinárodněprávní normy. Represálie mohou však být užity jen tehdy, vyhoví-li následujícím podmínkám:

a)       jsou reakcí na vážné porušení mezinárodního práva a jejich jediným cílem je přimět porušitele k ukončení protiprávního jednání,

b)       byly bezúspěšně vyčerpány všechny mírnější prostředky a bylo marně učiněno oficiální varování o možném použití represálií,

c)       rozměry represálií musí být úměrné rozsahu porušení mezinárodního práva,

d)       o použití represálií musí být rozhodnuto na nejvyšší vládní úrovni,

e)       represálie musí být ukončeny ihned, projeví-li porušitel ochotu protiprávní jednání zastavit a jeho důsledky odčinit.

[19] tj. včetně nadřízených v civilním sektoru