Pojem přímé účasti na nepřátelství

Vymezení pojmu přímé účasti na nepřátelství (direct participation on hostilities, česky též přímá účast v nepřátelských akcích)[1] je v mezinárodním humanitárním právu zásadně důležité pro aplikaci řady jeho zásad.

Mezi tyto zásady patří zásada rozlišování, jako vůbec základní zásada MHP. Tato zásada stanoví, že násilné činy proti protější straně (útoky) nemohou za situace ozbrojeného konfliktu být zaměřeny proti osobám civilním, ovšem svýjimkou té a právě té doby, kdy se taková osoba přímo účastní nepřátelství.

V případě mezinárodního ozbrojeného konfliktu dále pak mezinárodní humanitární právo přiznává kombatantům právo přímo se účastnit nepřátelství.

Samotné MHP, ať již smluvní nebo obyčejové, neobsahuje explicitní definici pojmu přímé účasti na nepřátelství. Vzhledem k rozvoji způsobů a prostředků vedení války, k nimž za dobu vývoje moderního MHP došlo, je pochopitelné, že se odpovídajícím způsobem měnil i způsob zapojení jednotlivce do vedení boje, tedy i konkrétní obsah a rozsah pojmu přímé účasti, což je patrně i přirozeným důvodem absence jeho explicitního vymezení.

Vzhledem k tomu, že dnešní války přinášejí v míře větší než dříve různé formy účasti civilistů na ozbrojeném konfliktu, je interpretace pojmu přímé účasti na nepřátelství zvláště důležitá – vyjasnění tohoto pojmu je bytostně důležité pro osud civilních osob. Ne každá forma podpory jedné ze stran ozbrojeného konfliktu – tedy účast na nepřátelství – je totiž účastí přímou a tedy pozastavující ochranu civilních osob dle MHP.

Z iniciativy Mezinárodního výboru Červeného kříže (MVČK) se v letech 2003 až 2008 konalo pět mezinárodních setkání expertů, která si za cíl vytkla právě výklad pojmu zmíněného v nadpise tohoto článku.

MVČK po té sám, vycházeje především z principů a norem obyčejového a smluvního MHP a, kde to bylo nezbytné, z travaux préparatoires mezinárodních smluv, mezinárodní jurisprudence, vojenských manuálů a standardních děl doktríny, vzav v úvahu názory zmíněných expertních setkání, publikoval oficiální výkladová doporučení Interpretive guidance on the notion direct participation in hostilities under IHL (Směrnice kvýkladu pojmu přímá účast vnepřátelství)[2]. Závažnost tohoto dokumentu podtrhuje fakt, že je oficiálním stanoviskem MVČK, schváleným Shromážděním MVČK dne 26.2.2009 – nejedná se tedy o názor některého útvaru či jednotlivého představitele MVČK, ale o stanovisko tak říkajíc ex cathedra MVČK jako instituce, jíž mezinárodní společenství pověřilo mj. pracovat k porozumění mezinárodnímu humanitárnímu právu a šíření jeho znalostí[3].

Účelem této publikace je, jak název napovídá, podat právní výklad pojmu přímá účast v nepřátelství zejména s cílem posílit implementaci principu rozlišování a tím i ochranu civilistů neúčastnících se přímo nepřátelství.

Pojem přímá účast v nepřátelství je právním pojmem spojeným pouze se situacemi ozbrojených konfliktů a je pouze jednou zmnoha forem jednání osob představujícího podporu některé ze stran konfliktu (tedy účasti na nepřátelství obecně) a při posuzování konkrétního jednání musí být stálá pozornost věnována převažujícím okolnostem vdaném místě a čase.

Rozdíl mezi přímou a nepřímou účastí jednotlivce na nepřátelství odpovídá rozdílu mezi příslušnou činnosti strany konfliktu, jakožto souboru jednotlivců, která může nabývat jak vedení bojové činnosti (tj. přímá účast) tak ostatních činností – činností podporujících a umožňujících bojovou činnost, jakými jsou výroba a opravy zbraní a dalšího vojenského materiálu, přeprava vojenského materiálu, stavba a opravy komunikačních tras a podobně, ale též dodávky potravin ozbrojeným silám, finanční a politická podpora, vědecký výzkum atd (tj. nepřímá účast).

Vlastním obsahem je deset doporučení MVČK k výkladu ustanovení platného MHP mezinárodních i vnitrostátních ozbrojených konfliktů vztahující se kpojmu přímé účasti v nepřátelství. Konkrétně tato komentovaná doporučení odpovídají na trojici otázek:

kdo je civilistou pro účely aplikace principu rozlišování,
jaké jednání představuje přímou účast v nepřátelství a
jaké jsou modality ztráty ochrany před přímým útokem.

Uveďme nyní ona interpretační doporučení tvořící klíčový obsah Směrnice:

pojem civilista

I. Pojem civilista v mezinárodním ozbrojeném konfliktu

Pro účely principu rozlišování v mezinárodním ozbrojeném konfliktu se všechny osoby, které nejsou příslušníky ozbrojených sil strany konfliktu ani osobami účastnícími se v levée en masse[4], považují za civilisty, a tudíž požívají ochrany před přímým útokem s výjimkou doby, kdy se přímo účastní nepřátelství, a jen této doby.

II. Pojem civilista v nemezinárodním ozbrojeném konfliktu

Pro účely principu rozlišování v nemezinárodním ozbrojeném konfliktu se všechny osoby, které nejsou příslušníky ozbrojených sil státu ani organizovaných ozbrojených skupin strany konfliktu, považují za civilisty, a tudíž požívají ochrany před přímým útokem svýjimkou doby, kdy se přímo účastní nepřátelství, a jen této doby.

V nemezinárodním ozbrojeném konfliktu představují organizované ozbrojené skupiny ozbrojené síly nestátní strany konfliktu a jsou tvořeny právě těmi jednotlivci, jejichž pravidelnou funkcí je přímá účast vnepřátelství (pravidelná bojová funkce).

III. Soukromí kontraktoři a občanští zaměstnanci

Soukromí kontraktoři[5] a zaměstnanci strany ozbrojeného konfliktu, kteří jsou přitom civilisty (viz výše: I. a II.) požívají ochrany před přímým útokem svýjimkou doby, kdy se přímo účastní nepřátelství, a jen této doby. Jejich činnost či umístění je však mohou vystavit zvýšenému riziku náhodného zranění či smrti, dokonce i když se přímo neúčastní nepřátelství.

pojem přímá účast v nepřátelských akcích

IV. Přímá účast v nepřátelství jako specifický čin

Pojmem přímá účast v nepřátelství rozumíme specifické činy jednotlivců vykonané jako součást vedení nepřátelských akcí mezi stranami ozbrojeného konfliktu.

V. Konstitutivní znaky přímé účasti v nepřátelství

Přímou účast v přátelství představují jen ty specifické činy, které splňují současně následující kriteria:

1. čin je způsobilý[6] nepříznivě zasáhnout vojenské operace nebo vojenské kapacity strany ozbrojeného konfliktu nebo způsobit smrt či zranění osob požívajících ochrany před přímým útokem a nebo poškození či zničení takto chráněných objektů (práh škodlivosti),

2. existuje přímá[7] příčinná souvislost mezi tímto činem a poškozením protivníka, které může způsobit tento čin nebo koordinovaná vojenská operace, jejíž nedílnou součást tento čin tvoří
(přímá příčinná souvislost) a

3. čin je specificky určen ktomu, aby přímým dosažením požadovaného prahu škodlivosti podpořil jednu ze stran konfliktu a poškodil stranu druhou (válečný nexus).

VI. Začátek a konec přímé účasti v nepřátelství

Příprava na vykonání specifického činu přímé účasti v nepřátelství stejně jako zaujímání příslušného postavení a návrat zmísta vykonání činu představují nedílnou součást tohoto činu.

VII. Časový rozsah ztráty ochrany

Civilisté přestanou požívat ochrany před přímým útokem po dobu trvání každého specifického činu představujícího přímou účast v nepřátelství.

Příslušníci organizovaných ozbrojených skupin nestátní strany nemezinárodního ozbrojeného konfliktu se nepovažují za civilisty (viz II) a nepožívají ochrany před přímým útokem po celou dobu, na niž přijali pravidelnou bojovou funkci.

modality ztráty ochrany civilisty přímo se účastnícího nepřátelství

VIII. Preventivní opatření a postup vsituaci pochybnosti

Musí být učiněna všechna možná preventivní opatření ke zjištění, zda daná osoba je osobou civilní a, pokud je, zda se přímo účastní v nepřátelství. V případě pochybnosti se předpokládá, že daná osoba požívá ochrany před přímým útokem.

IX. Omezení použití síly při přímém útoku

Kromě omezení způsobů a prostředků vedení boje stanovených mezinárodním humanitárním právem, bez újmy dalším případným omezením plynoucím z jiných aplikovatelných oblastí mezinárodního práva, nesmí druh ani stupeň síly přípustný proti osobám nepožívajícím ochrany před přímým útokem překročit úroveň za daných okolností skutečně nutnou k dosažení legitimního vojenského účelu.

X. Důsledky znovuzískání ochrany civilisty

Mezinárodní humanitární právo civilistům přímou účast v nepřátelství nezakazuje ani je kní neopravňuje. Přestane-li se civilista přímo účastnit nepřátelství nebo ukončí-li příslušník organizovaných ozbrojených skupin nestátní strany ozbrojeného konfliktu výkon pravidelné bojové funkce, začne znovu požívat ochrany před přímým útokem. Uvedené osoby však nejsou zproštěny stíhání za porušení vnitrostátního nebo mezinárodního práva, kterých se mohly dopustit.

podrobnější text (s komentářem) [*.pdf]

[1] smluvní MHP není terminologicky zcela jednotné ani voriginále ani včeštině.
České překlady Ženevských úmluv a jejich dodatkových protokolů užívají ve shodném významu termínů přímo se (ne)účastnit nepřátelství (viz společný čl. 3 ŽÚ) a přímo se účastnit nepřátelských akcí (např. čl. 43 odst. 2 či čl. 51 odst. 3 DP I, čl. 13 odst. 3 DP II), bojové akce označují též jako (aktivní) nepřátelství (viz např. čl. 118 ŽÚ III. či čl. 22 Řádu války pozemní).
Např. anglické originály jako synonyma užívají termíny active a direct, pro vedení nepřátelských akcí ekvivalentně užívají termínu conduct of hostilities nebo warfare.
Krom termínů užívaných smluvním MHP bychom mohli – možná výstižnější – hovořit o přímé účasti v ozbrojeném konfliktu či o přímé účasti v bojové činnosti

[2] Interpretive Guidance on the notion of direct participation in hostilities under international humanitarian law. Geneva: International Committee of the Red Cross, 2009, 85 s.

[3] srv. čl. 5 odst. 2 písm. g) Statutu mezinárodního hnutí ČK&ČP

[4] tj. obyvatelé dosud neobsazeného území, kteří se spontánně chopili zbraně k jeho obraně před pronikajícím nepřítelem (srv. čl. 4 A 6 ŽÚ III)

[5] tj. osoby najaté za účelem podpory ozbrojených sil, podrobněji viz Privatizace válek

[6] způsobilost činu poškodit nepřítele se nemusí materializovat v tom smyslu, že by uvedený škodlivý účinek skutečně nastal, objektivně však musí existovat pravděpodobnost, že takový účinek za daných okolností nastane

[7] tj. bezprostřední