Zásady mezinárodního humanitárního práva
Zásadou MHP rozumíme shrnutí určité skupiny jeho norem, což umožňuje jeho snadnější uchopení.
V každém ozbrojeném konfliktu se střetávají a chování jeho účastníků v každém okamžiku určují dva protichůdné zájmy:
- snaha porazit protivníka všemi účelnými prostředky včetně ozbrojené síly: zásada válečné účelnosti,
- přesvědčení, že v zájmu lidskosti není použitelné násilí neomezené - zejména nesmí zasahovat ty, kteří nejsou konfliktu přímo účastni nebo z něj byli vyřazeni, a nesmí jeho účastníkům působit nadměrné útrapy: zásada humanity.
Mezinárodní humanitární právo klade v zájmu výkonu zásady humanity právní meze výkonu zásady válečné účelnosti.
Prostor vymezený výkonu válečného násilí se mění – tak jako se historicky vyvíjí samo mezinárodní humanitární právo a je charakterizován zmenšováním prostoru pro přípustné násilí.
Řešení střetu dvojice základních zásad - tedy vlastní obsah norem MHP - můžeme popsat pomocí systému následujících (odvozených) zásad:
- zásada rovnosti stran konfliktu
- zásady rozlišování
- zásada vojenské nezbytnosti
- zásada přiměřenosti
- zásada omezenosti volby prostředků a způsobů vedení boje
- zásada nestrannosti
Zásada rovnosti stran konfliktu:
Obě strany konfliktu jsou si za všech okolností rovny v právech a povinnostech plynoucích z mezinárodního humanitárního práva.
Zásada rozlišování:
Každá strana konfliktu je povinna rozlišovat mezi osobami a objekty civilními na jedné straně a příslušníky ozbrojených sil a objekty vojenskými na straně druhé s tím, že útok je přípustný jen proti příslušníkům ozbrojených sil s výjimkou zdravotnického a duchovního personálu a proti objektům vojenským („vojenské cíle“).
Útok dále není přípustný proti osobám vyřazeným z boje v důsledku nemoci, zranění či zajetí.
Osoby chráněné před útokem ztrácí nárok na tuto ochranu jen v případě, kdy se mimo rámec svého statusu účastní nepřátelství, a jen po takovou dobu
Způsoby a prostředky vedení boje musí být zvoleny tak, aby zaručily omezenínásledků útoku jen na vojenské cíle
Zásada vojenské nezbytnosti:
Násilí používané v ozbrojeném konfliktu musí být omezeno na takové, jež MHP explicitně nezakazuje a které je skutečně za převažujících okolností nezbytné k dosažení legitimního vojenského účelu.
Zásada přiměřenosti:
Nejsou přípustné útoky, u nichž se dá očekávat, že mohou způsobit ztráty na životech chráněných osob, jejich zranění nebo poškození chráněných objektů, které by převyšovaly předpokládanou konkrétní a přímou vojenskou výhodu.
Zásada omezenosti volby prostředků a způsobů vedení boje:
Způsoby a prostředky vedení boje nejsou neomezené. Nesmí působit nadměrná zranění nebo zbytečné útrapy. Nesmí být proradné.
Zásada nestrannosti:
Při aplikaci mezinárodního humanitárního práva je při zacházení s civilními osobami a osobami vyřazenými z boje zakázáno jakékoli nepříznivé rozlišování založené na příslušnosti ke straně konfliktu, rase, barvě pleti, pohlaví, jazyku, náboženském vyznání, politickém či jiném přesvědčení, národnosti, státní příslušnosti, sociálním původu, majetku, rodu či jiném podobném znaku.
