Ochrana kulturních statků za ozbrojeného konfliktu

Zpráva ČR o plnění Haagské úmluvy a jejich protokolů za období 2017-2020 Proč je třeba kulturní statky chránit?

Zajištění ochrany kulturních statků je důležité jak v době míru, tak za ozbrojeného konfliktu, kdy je riziko, že budou zničeny, poškozeny či (u movitostí) zcizeny, výrazně větší. Kulturní statky se mohou stát nechtěným předmětem útoku, když se třeba nacházejí v blízkosti vojensky významných objektů, nebo se na ně bojující strany zaměřují úmyslně, s cílem morálně oslabit protistranu či odstranit významný symbol její identity (např. ničení neislámských kulturních památek ze strany tzv. Islámského státu).

Jak je ochrana kulturních statků za ozbrojeného konfliktu zajištěna?

Ochrana kulturních statků za ozbrojených konfliktů není jen záležitostí jednotlivých států, ale má na ní zájem celé mezinárodní společenství. Proto je tato ochrana upravena pravidly mezinárodního práva, zejména mezinárodního humanitárního práva. Mezinárodní humanitární právo upravuje práva a povinnosti států či nestátních skupin zapojených do ozbrojeného konfliktu. Klíčovou roli v této oblasti hraje Haagská úmluva na ochranu kulturních statků za ozbrojených konfliktů (1954), Protokol k Haagské úmluvě na ochranu kulturních statků v době ozbrojeného konfliktu (1954) a Druhý protokol k Haagské úmluvě na ochranu kulturních statků v době ozbrojeného konfliktu (1999).

Haagská úmluva byla přijata v reakci na masivní a systematické ničení a rabování kulturních statků, k nimž došlo za druhé světové války. Druhý protokol reagoval zejména na ničení kulturních památek v souvislosti s ozbrojeným konfliktem v bývalé Jugoslávii. Zpřesnil některá ustanovení Haagské úmluvy a rozšířil pravidla ochrany kulturních statků i na vnitrostátní ozbrojené konflikty.

V čem spočívá závazek šetřit a zabezpečit kulturní statky?

Úmluva i její protokoly si daly za cíl podobnému jednání do budoucna předejít tím, že státům uložily dva základní závazky – závazek kulturní statky zabezpečit a závazek kulturní statky šetřit.

Zabezpečení se děje již v době míru a zahrnuje přijetí takových opatření, jež by minimalizovala rizika hrozící kulturním statkům v případě vypuknutí ozbrojeného konfliktu (např. označení nemovitých památek viditelnými štítky, provedení soupisu movitých kulturních statků či nachystání depozitářů). Šetření probíhá za ozbrojeného konfliktu a spočívá v tom, že bojující strany nesmějí používat kulturní statky pro vojenské účely (např. nesmějí umístit na věž historického kostela či minaretu ostřelovače), ani na ně nesmějí útočit. Mluví se o imunitě kulturních statků.

Co je tzv. zvýšená ochrana kulturních statků?

Haagská úmluva zavedla ochranu pro všechny kulturní statky – jde o tzv. obecnou ochranu. Ta ale není absolutní, protože v případě vojenské nutnosti může bojující strana takový statek využít pro vojenské účely, čímž na něj - jako již na vojenský objekt - může strana druhá zaútočit. Pro kulturní statky mimořádného významu měla fungovat tzv. zvláštní ochrana, která by možnost takového odchýlení se vázala jen na opravdu mimořádné situace. Tato ochrana ale kvůli přísně nastaveným podmínkám nikdy nedošla většího využití a dostalo se jí jen několika objektům (např. Vatikán či několik krytů pro kulturní statky v Německu a Nizozemí).

Druhý protokol k Haagské úmluvě jako alternativu vytvořil tzv. zvýšenou ochranu. Ta možnost odchýlení se od závazku šetření omezila ještě výrazněji. Kulturní statek pod zvýšenou ochranou nikdy nesmí být využit pro vojenské účely. Zaútočit na něj lze jedině tehdy, když by k takovému využití došlo a útok by byl jedinou možnou cestou, jak tento stav ukončit. I pak by bylo nutné vést útok tak, aby škody na objektu byly co nejmenší, což by mělo vliv např. na výběr způsobu útoku a prostředků během něho užitých. Současně ten, kdo by takovýto kulturní statek použil pro vojenské účely během ozbrojeného konfliktu, dopustil by se válečného zločinu.

Existuje mezinárodně uznávaný rozpoznávací symbol pro kulturní statky?

Aby bylo možno kulturní statky snadno identifikovat, měly by je státy označit viditelným znakem.  Tím je tzv. modrý štít v bílém poli pro statky pod obecnou ochranou a modrý štít v bílém poli v červeném oramování pro statky pod zvýšenou ochranou.

Jak lze zvýšenou ochranu podle Druhého protokolu k Haagské úmluvě získat?

Zvýšená ochrana vymezená v čl. 10 Druhého protokolu k Haagské úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu nevzniká automaticky. O jejím udělení, a s ním spojeném zápisu na Mezinárodní seznam kulturních statků se zvýšenou ochranou, rozhoduje Výbor na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu, který byl zřízen Druhým protokolem. Výbor se skládá z 12 států, které jsou voleny smluvními stranami Druhého protokolu na čtyřleté funkční období. Udělení zvýšené ochrany je vázáno na kumulativní splnění tří podmínek:

1. Kulturní statek představuje kulturní dědictví nejvyššího významu pro lidstvo.
2. Kulturní statek je chráněn na vnitrostátní úrovni (např. je zařazen na seznam národních kulturních památek a je mu poskytována zvláštní právní ochrana).
3. Kulturní statek není využíván pro vojenské účely a strana, která jej má pod kontrolou, se zaváže, že tak využíván nebude..

Splnění podmínek se prokazuje dodáním velmi podrobné dokumentace, která zahrnuje např. potvrzení o vnitrostátní ochraně, mapy objektu či požární a evakuační plány. 

Dokumenty:

• Vojenský manuál UNESCO k ochraně kulturních statků (EN)
• Vojenský manuál UNESCO k ochraně kulturních statků - překlad souhrnu
• Zpráva ČR o plnění Haagské úmluvy a jejích protokolů za období 2017-2020 (EN)