ČSČK po Listopadu 1989

Československý červený kříž vstoupil do transformace v nezávislou národní společnost  po personálních změnách na konci roku 1989 plně mimořádnou celostátní konferencí ČSČK 6.–7. dubna 1990 v Praze. Konference kodifikovala v nových stanovách požadované změny postavení ČSČK – vyjadřovaly přihlášení se ČSČK k ideálům a základním principům Mezinárodního hnutí ČK a ČP, které byly do Stanov explicitně vloženy, a vytvořily tak předpoklad pro jeho transformaci v nových společenských podmínkách. Pro funkci nejvyššího představitele stanovy, shodně s mezinárodním územ, zavedly termín „prezident“ a byl do ní zvolen MUDr. RNDr. PhMr. Václav Burian, CSc., který ji zastával až do ukončení existence ČSČK. Jeho volba byla symbolická – šlo o lékaře, který byl po desítky let činný v hygienické službě i v Červeném kříži, po roce 1968 nuceně opustil jak své pracoviště, tak i funkce, které v ČSČK zastával. Jeho volba tak symbolizovala snahu o odčinění křivd a návrat k původnímu apolitickému poslání ČSČK. Další významnou změnou organizace ČSČK bylo konstituování Mládeže ČSČK, jako samostatného a samosprávného hnutí v rámci ČSČK.

Počínaje rokem 1990 se začal ČSČK potýkat s výrazným odlivem členů, a to zejména zdravotnických pracovníků, kteří do té doby byli v ČSČK organizováni ve vysoké míře – kolem 90 % zdravotníků z povolání bylo členy ČSČK! To sice velmi usnadňovalo získávání např. kvalifikovaných lektorů či odborné vedení zdravotnických činností, ale s ohledem na společenské výzvy, kterým po roce 1990 zdravotníci čelili – tedy především nutné zakládání soukromých praxí – to byl jeden z důvodů poklesu členské základny. Významně se také na jejím poklesu projevil odchod těch, kteří byli v ČSČK spíše z „nutnosti být organizován“ a když tento vnější tlak pominul, neměli již důvod v něm zůstávat. V neposlední řadě to byly i ekonomické změny ve společnosti, počáteční menší pochopení některých zaměstnavatelů pro činnost ČSČK a podobně. Na druhou stranu tento pokles vedl k tomu, že členy ČSČK (a později ČČK) zůstávali ti, kteří byli takříkajíc „červenokřižáky“ z přesvědčení a od nichž se dala tedy očekávat i jiná aktivita než jen platba členských příspěvků.

5. března 1992 přijalo Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky současný zákon o Československém červeném kříži - zákon č. 126/1992 Sb., o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o Československém červeném kříži. Ve své první části zakotvuje závazky Československa na úseku ochrany znaku Červeného kříže, jak vyplývají z Ženevských úmluv na ochranu obětí válek. Zakazuje se zde jakékoli neoprávněné použití znaku Červeného kříže, ale i symbolů, které by jej napodobovaly. V druhé části zákon uznává existenci ČSČK jako jediné národní společnosti Červeného kříže v Československu, zakotvuje jeho úkoly, jak vyplývají z mezinárodně platných norem. Pro ČSČK měl tehdy význam § 6, kterým došlo k symbolické nápravě majetkových křivd, když bylo Československému červenému kříži vráceno celkem 21 nemovitostí, z toho 13 v ČR. Byly zde objekty pro ČSČK významné – např. Dětská odborná léčebna Charlotty G. Masarykové v Bukovanech či Ústav M. R. Štefánika v Martině – ale také objekty zcela bezcenné, v havarijním stavu. Šlo sice o velmi významné, avšak symbolické gesto státu, kterým uznal, že ČSČK byl po roce 1948 majetkově poškozen. Nešlo však o majetek, který by mohl být srovnatelný s hodnotou movitých i nemovitých věcí, o něž ČSČK přišel. V tehdejších poměrech bylo nemyslitelné, aby byla ČSČK např. navrácena zdravotnická záchranná služba či aby byl pověřen úplným provozováním služby transfúzní, což by jej mohlo učinit opět ekonomicky nezávislým, jak tomu bylo před bezprostředně předcházející epochou československých dějin…

Vznik Českého červeného kříže

S ohledem výsledky jednání českých a slovenských politiků po volbách v roce 1992 začalo být jasné, že dojde k rozdělení československé federace na dva samostatné státy. Proces jednání o rozdělení státu přiměl i Československý červený kříž, aby se na rozdělení federace připravil. O rozdělení Československého červeného kříže, tedy přechodu práv a povinností federálních orgánů ČSČK na republikové orgány ČSČK, k poslednímu dni trvání Československa se rozhodlo na společném zasedání všech tří výborů ČSČK dne 7. listopadu 1992 v Mlynčekách na Slovensku. Do roku 1993 tak obě republikové organizace vstoupily již samostatně. Stanovy samostatné české organizace byly přijaty 5. června 1993 na ustavujícím sjezdu v Praze a kodifikovaly pro stávající organizaci ČSČK na území ČR – věříme, že již definitivní – název „Český červený kříž“. Do čela ČČK zvolil sjezd dosavadního předsedu Českého výboru ČSČK MUDr. Zdenko Vlka, CSc., který se tak stal prvním prezidentem ČČK (funkci zastávaldo roku 2005). Tento I. sjezd ČČK byl zároveň sjezdem posledním – ukončil poúnorovou „tradici“ sjezdů, jako nejvyšších orgánů Červeného kříže u nás, a terminologií jsme se vrátili před Únor a sjezd i ústřední výbor nahradilo Shromáždění delegátů ČČK.

Zmiňme se nyní velmi krátce o činnostech ČSČK a ČČK, jak jsou rozvíjeny od r. 1990 podnes. Kromě činností, které Červený kříž uskutečňoval již v předchozím období, se začaly objevovat i činnosti nové, resp. navazující na tradice ČSČK z doby před změnou jeho postavení začátkem 50. let.

Krátce po začátku roku 1990 byly z věznic propouštěny tisíce vězňů na základě amnestie prezidenta Václava Havla. ČSČK se zapojil do sociálně humanitární pomoci propouštěným. Do Československa v těchto letech také zamířil tok uprchlíků z Albánie, Rumunska a dalších balkánských zemí, věc do té doby neznámá. Zpočátku byla tato agenda přiřknuta ČSČK, který zřídil i své vlastní uprchlické tábory v Jablonečku, Rozvadově a v Jedlové.

V oblasti dárcovství krve ČSČK i ČČK nadále propaguje bezpříspěvkové dárcovství krve a jejích složek a morálně oceňuje tyto dárce. Cílem je dát společnosti příklad hodný následování a přispět ke zvýšení společenské vážnosti těchto obětavých lidí. Pokračuje i tradice přijímání dárců krve na Hradě pražském. Dále dle místních podmínek spolupracujeme s transfúzními stanicemi, včetně např. spolupráce při zajišťování výjezdních odběrů apod. ČČK se rovněž účastní činnosti Národní transfúzní komise Ministerstva zdravotnictví.

Pokračující tradice přijetí  mnohonásobných dárců krve na pražském hradě

Výuka první pomoci probíhala a probíhá v kurzech ČSČK a ČČK. Kvantitativně se však poklesl počet osob školených na požadavek státu (zdravotnické družiny, příprava obyvatelstva k civilní obraně, dobrovolné sestry) a i autoškol dříve monopolně provozovaných Svazarmem. Naopak vzrostl zájem ze strany veřejnosti a později i firem a jiných institucí o dovednosti v oblasti první pomoci. Pokračuje i práce s mladými zdravotníky na školách. Ročně nyní kurzy první pomoci ČČK projde kolem 50 tisíc osob. Probíhají také kvalifikační kurzy pro nelékařská zdravotnická povolání či pracovníky v sociálních službách. V posledním kvartále roku 2020 reagoval ČČK na potřebu pomocného zdravotnického personálu ve zdravotnických či sociálních zařízení, která byla vyvolána epidemií covid-19 a vyškolil operativně přes dva tisíce dobrovolníků a 500 vojáků v základech ošetřovatelství, tedy v jakési „mikro dobrovolné sestry“.

Již od osmdesátých let z pověření Ministerstva zdravotnictví a dalších resortů ČČK vydává metodickou pomůcku pro výuku první pomoci laiků, nyní pod názvem Standardy první pomoci.

Systém Civilní obrany jako zvláštní organizace byl rozvolněn. Stát tak ztratil zájem o početné sbory Zdravotnických družin a přestal dotovat jejich výcvik. ČČK reagoval vytvořením nových struktur – tzv. Humanitárních jednotek ČČK. ČČK je rovněž další složkou Integrovaného záchranného systému poskytující pomoc na vyžádání. Z nejrozsáhlejších humanitárních aktivit můžeme uvést povodně na Moravě v r. 1997 a Čechách 2002. ČČK tehdy poskytoval okamžitou pomoc tisícům postiženým – evakuace, humanitární materiál apod. a po té pomoc následnou – zejména při obnově obydlí či škol. Celkový objem v přepočtu na dnešní ceny činil 1,4 mld. Kč (pro zajímavost – režijní náklady ČČK činily jen 0,7 %). Nově se ČČK začal po roce 2000 věnovat psychosociální pomoci obětem různých mimořádných událostí a stal se členem Evropské sítě pro psychosociální pomoc.

Mezinárodní humanitární právo představuje soubor norem určujících chování bojujících stran v ozbrojených konfliktech a jeho rozvoj i monitorování jeho naplňování je stálým úkolem Červeného kříže. Mimořádný význam má ovšem také šíření znalostí jeho ustanovení jak mezi ozbrojenými silami, zdravotníky, příslušníky bezpečnostních sborů, tak mezi veřejností obecně. Důležitou roli hraje jeho šíření mezi mladými lidmi. Platí totiž, že neznalost práva znemožňuje jeho správnou aplikaci. ČČK je také členem meziresortní Národní skupiny pro implementaci MHP.

V oblasti poskytování zdravotní péče se vracíme k provozování zdravotnických zařízení. Již jsme uvedli dětskou léčebnu v Bukovanech. V několika okresech se podařilo zřídit i dopravní zdravotní službu. Rozsahu poskytované zdravotní péče z doby před jejím zestátněním však ČSČK již nedosáhl… Návratem k tradičním aktivitám ČSČK bylo také obnovení domácí ošetřovatelské péče ČSČK, nově nesoucí jméno Alice, po zakladatelce ČSČK. V roce 1992 zahájila činnost první agentura domácí ošetřovatelské péče, a to při OV ČSČK Kutná Hora. Tyto agentury poskytují zdravotní ošetřovatelskou péči v domácnosti zdravotními sestrami, včetně základní rehabilitace a poskytování ošetřovatelských pomůcek. Nyní tuto službu provozuje již každý čtvrtý oblastní spolek ČČK.

Kromě pokračování činností založených na dobrovolných pečovatelkách se ČSČK v oblasti sociálních aktivit navrátil opět k provozování vlastních zařízení. Ústředí ČČK provozuje celkem čtyři domy určené seniorům, dva z nich jsou dokonce v areálu pražského sídla ČČK. Podstatně větší počet zařízení provozují oblastní spolky ČČK – jedná se o tři desítky zařízení-azylové domy a ubytovny, domy sociální péče, domy poskytující překlenovací bydlení, seniordoprava, odlehčovací služby, pečovatelská služba, gerontocentra, terénní služba pro osoby ohrožené domácím násilím apod.

Jednou z výukových norem ČČK se stává kurz Rozumíme si, pomáháme si, který připravuje zájemce z nejrůznějších institucí či firem k jednání s osobami majícími některý smyslový, tělesný či mentální handicap.

V této oblasti se ČČK dokázal plně vrátit k tradicím ČSČK z dob před druhou světovou válkou a krátce po ní. Důležitější však je, že dokázal reagovat na různorodé potřeby sociálních aktivit v regionech, kde působí.

ČSČK a ČČK pokračuje i v nikdy nepřerušené tradici zahraničních pomocí. První polistopadovou zahraniční pomocí byla pomoc Rumunsku zasaženému nepokoji při změně režimu. Aktuálně poskytujeme nejvíce pomoci na Ukrajinu a do Sýrie, zaměřujeme se na zvýšení dostupnosti zdravotní péče. Našimi partnery jsou vždy národní společnosti Červeného kříže či půlměsíce dané země. Máme tak zajištěnu znalost potřeb i místních podmínek, což činí naši pomoc efektivní.

Od vzniku ČSČK uplynulo již celé století. Po celou tuto dobu jsme se snažili zachovat věrnost našemu poslání – pomáhat klidem v nouzi. Jak se nám to dařilo či daří – to musí posoudit příjemci naší pomoci a služeb. Věříme, že poznali „Sílu humanity“.

---

Text je převzat ze seriálu Novin Červeného kříže 100 let ČSČK a ČČK -  VI. díl - číslo 1/2021

Podrobnějsí přehled historie ČSČK a ČČK najdete v monografii Století s Červeným křížem: 100 let Československého a Českého červeného kříže .