Odpovědnost za ochranu

Koncept Odpovědnosti za ochranu (Responsibility to Protect, R2P) vznikl v roce 2001, kdy jej navrhla expertní Mezinárodní komise pro intervenci a státní suverenitu zřízená Kanadou. V roce 2005 koncept během Světového summitu OSN podpořily všechny státy světa. Dnes je koncept R2P obecně přijímán a tvoří standardní součást agendy orgánů OSN, zejména Rady bezpečnosti a Valného shromáždění.

Koncept Odpovědnosti za ochranu má za úkol chránit jednotlivce před čtyřmi typy závažných mezinárodních zločinů, jimiž jsou genocida, válečné zločiny, etnické čistky a zločiny proti lidskosti. Na jiná rizika (chudobu, epidemie či přírodní katastrofy) se nevztahuje.

Koncept Odpovědnosti za ochranu se opírá o tři pilíře. První pilíř stanoví povinnost státu chránit své obyvatele před pácháním závažných mezinárodních zločinů. Druhý pilíř zakotvuje závazek ostatních států a mezinárodních organizací v čele s OSN poskytovat státu pomoc a podporu při ochraně jeho obyvatel. Třetí pilíř tvoří závazek mezinárodního společenství poskytnout obyvatelům (náhradní) ochranu v případě, kdy jejich stát v této úloze zjevně selže.

Koncept Odpovědnosti za ochranu klade důraz na to, že závažným zločinům je třeba především předcházet. To by měl činit, za pomoci ostatních států a OSN, každý stát. Pokud prevence selže, je třeba páchání zločinů zastavit. To je opět primárně úkol jednotlivých států. Jestliže tomuto úkolu nedostojí, může se místo nich angažovat mezinárodní společenství v čele OSN. Mělo by při tom využívat především mírové prostředky (politická jednání, ekonomické sankce, předání situace k Mezinárodnímu trestnímu soudu aj.). V případě selhání mírových prostředků lze použít i ozbrojenou sílu, zásah by ale měl být až krajním řešením a měl by mít mandát Rady bezpečnosti OSN.

Koncept Odpovědnosti za ochranu byl již několikrát použit v praxi. Např. v roce 2008 napomohl ukončit povolební násilí v Keni. V roce 2011 se o něj opřela Rada bezpečnosti při autorizaci vojenského zásahu proti Libyi.

Koncept Odpovědnosti za ochranu se těší podpoře velké části mezinárodního společenství, stoupence má zejména v Evropě, Africe a Latinské Americe a také v nevládním sektoru. Mezi zastánce R2P dlouhodobě patří rovněž Česká republika, která se angažuje např. v oblasti podpory demokracie a lidských práv, postkonflitní rekonstrukce a mezinárodního trestního soudnictví.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR na základě grantu zpracovaného docentkou Veronikou Bílkovou, renomovanou expertkou na mezinárodní právo působící na akademické půdě a členkou expertní skupiny ČČK pro mezinárodní humanitární právo, připravilo informační materiál o konceptu Odpovědnosti za ochranu (*.pdf, 1,3 MB).

-rk-