Bezpečnost humanitární pracovníků - žádáme: acta non verba

Počet konfliktů ve světě roste, a přestože mají jasná pravidla daná humanitárním (válečným) právem, jsme svědky utrpení civilistů i těch, kteří jim chtějí přinést nestrannou pomoc, včetně personálu Červeného kříže. Často bývá také z politických důvodů práce humanitárních pracovníků různě zpochybňována nebo bývá zamlžován fakt, že právo na sebeobranu  neruší povinnost dodržovat válečné právo, a to i ve vztahu k těmto pracovníkům. Přijetím zvláštní rezoluce reagovala 24.05.2024 i Rada bezpečnosti OSN. Nerozhodují slova, ale činy,  připomíná Červený kříž.

Každé ohrožení humanitárních pracovníků je ohrožením civilistů, kterým pak nemůže být poskytnuta pomoc, na kterou mají navíc podle válečného práva nárok.

Na ochranu humanitárních pracovníků Rada bezpečnosti OSN (RB OSN) z iniciativy Švýcarska a více než 90 států přijala 24. května 2024 rezoluci pod číslem 2730

V rámci jednání vystoupila 21. května před RB OSN prezidentka Mezinárodního výboru Červeného kříže Mirjana Spoljaric Egger, aby členům rady popsala neradostnou realitu a vyzvala je k akci. 

Konstatovala, že zatímco v roce 1999 její předchůdce Cornelio Sommaruga referoval v OSN o 20 aktivních ozbrojených konfliktech ve světě, musíme nyní hovořit o více než 120 válkách, za toto čtvrtstoletí – navzdory řadě rezolucí RB OSN – byli civilisté napadáni, vysídlováni, týráni, zraněni nebo i zabíjeni. 

Současně narůstá počet konfliktů, kdy je bráněno neutrálním a nestranným humanitárním aktivitám, a to i MVČK – ač mu státy svěřily Ženevskými úmluvami specifický mandát, bývá pravidelně pod tlakem politických či vojenských zájmů, zpochybňována bývá jeho humanitární přístup i pracovní postupy. Tím je znemožňována účinná ochrana těch nejzranitelnějších – osob zbavených svobody v souvislosti s konflikty, které má MVČK právo navštěvovat, pomáhat jim a v důvěrném dialogu s bojujícími stranami přispívat ke zlepšení jejich osudu.

Ztěžování činnosti MVČK také zvyšuje riziko mizení osob, ať již v důsledku administrativní nedbalosti nebo i úmyslu. Bojující strany jsou povinny věnovat vždy maximální povinnost registraci osob, identifikaci jejich ostatků a nesmí brát rukojmí.

Prezidentka zmínila povinnost států vykládat a aplikovat mezinárodní humanitární právo vždy v souladu s jeho účelem – a tím je skutečná ochrana civilistů neúčastnících se přímo v nepřátelství.

S mezinárodním humanitárním právem se mnohdy zachází se zvýšenou „pružností“, zejména se zásadami rozlišování, přiměřenosti a povinností preventivních opatření před a při útoku. „Pružnost“ znamená implicitní redukci těchto právních závazků na pouhá doporučení, přehlížení hodnoty životů civilistů nebo zanedbání jejich kumulativního poškození v důsledku zničení infrastruktury nezbytné k životu. Tím ztrácíme rovnováhu mezi vojenskými zájmy a humanitárním imperativem. Tím mizí omezení ve vedení nepřátelských akcí – a nakonec zmizí i sama lidskost... Zde jen doplňme, že motto letošního Světového dne Udržujme lidskost naživu, je palčivou připomínkou tohoto faktu.

Ústřední cíl MHP – chránit život a zdraví a zajistit respekt k lidské bytosti i během válek – musí být podporován, bráněn a prosazován. Zde se ke slovům prezidentky MVČK hodí dodat, že státy již v 19. století konstatovaly, že MHP představuje hranice, kdy se potřeby války musí sklonit před požadavkem humanity.

Dále zdůraznila, že ochrana osob zasažených ozbrojeným konfliktem je v první řadě věcí dodržování práva. Odpovědnost leží na konkrétních osobách – politických představitelích a vojenských velitelích. 

A členové RB OSN mají jako suverenní představitelé, jako členové aliancí a partnerství i jako Vysoké smluvní strany Ženevských úmluv zvláštní povinnost vykládat MHP způsobem, který reálně posílí ochranu civilního obyvatelstva. Státy jsou povinny kolektivně i individuálně využít svůj vliv k zajištění toho, aby byl respektován prostor pro lidskost a aby byla proaktivně umožněna humanitární akce, aby byl zajištěn přístup humanitárního personálu a aby byl tento personál neustále chráněn.

Jako neutrální prostředník může MVČK pomoci realizovat tyto kroky, zmírnit utrpení a vybudovat důvěru mezi všemi stranami. 

Jednání RB OSN pokračovalo a 24. května vyústilo v hlasování, kdy vysokým poměrem hlasů (14 pro, 1 abstence, nikdo nebyl proti) byl přijat text zmíněné rezoluce. Co rezoluce přináší? 

RB OSN se obrací na všechny strany ozbrojených konfliktů, odsuzuje narůstající útoky na humanitární pracovníky – vždyť jen samotná války v Gaze si vyžádala už 224 jejich životů. 

RB OSN vyzvala bojující strany k okamžitému a definitivnímu ukončení nerozlišujícího používání výbušných zbraní, což odporuje MHP. Vyzývá rovněž strany ozbrojených konfliktů, aby respektovaly zásady rozlišování, přiměřenosti a preventivních opatření při vedení nepřátelských akcí a zdržely se útoků, ničení, odstraňování nebo zneužívání předmětů nezbytných pro přežití civilního obyvatelstva.

Rezoluce dále odsuzuje desinformace a manipulace s informacemi namířené proti humanitárním pracovníkům a personálu OSN. Zde připomeňme např. nedávné smyšlenky o neochotě MVČK navštívit unesené izraelské občany a předat jim pomoc. Nejde o maličkosti, tyto desinformace podkopávají důvěru v humanitární organizace a ztěžují jejich práci. Konkrétně RB OSN vyzvala státy k přijetí vhodných opatření k řešení hrozby dezinformačních kampaní podkopávajících důvěru v OSN a humanitární organizace, vystavují personál riziku a brání humanitárním aktivitám.

Kromě toho vyzývá státy, aby provedly úplné, rychlé, nezávislé, nestranné a účinné vyšetření porušení mezinárodního humanitárního práva a mezinárodního práva lidských práv včetně aktů spáchaných na humanitárních pracovnících a personálu OSN.

Rezoluce je reakcí na fakt, že útoky na humanitární pracovníky dále poškozují civilní obyvatelstvo, kterému se nedostává potřebné pomoci a ochrany.

Ke skutečnému zlepšení situace však může dojít jen tehdy, pokud se všechny státy budou rezolucí řídit a bude-li RB OSN dodržování mezinárodního práva vynucovat.

Vrátíme-li se k proslovu prezidentky MVČK, pak musíme zdůraznit, že jej zakončila slovy Lidé trpící ozbrojenými konflikty potřebují činy, ne slova.

 

Stanovisko MVČK k přijetí rezoluce 2730